František Roith

Architekt František Roith se narodil 16. července 1876 v Pardubicích. Po absolvování reálky v rodném městě začal studovat na české technice v Praze, zároveň studoval i na  pražské německé technice u architekta Josefa Zítka. Později, když se dostal na vídeňskou akademii, byl jeho vyučujícím proslulý rakouský architekt, urbanista a teoretik architektury Otto Wagner. Samostatně začal František Roith pracovat jako architekt po roce 1905. K jeho prvním realizacím patřily především soukromé domy movité klientely ve vyhlášených oblastech v Praze (například na Ořechovce) či v jejím okolí – ve vilových oblastech v Černošicích nebo Jílovišti. Své umění Roith uplatnil i v Olomouci a také v Plzni. Již během první dekády minulého století zaznamenal úspěch i v mezinárodním kontextu, když obsadil 3. místo se soutěžním návrhem divadla v lotyšské Rize. Další zkušenosti získával při přípravě technických staveb – sklopného jezu u Mělníka (1910) či silničního mostu v Nymburce (1912).

Po první světové válce se František Roith prosadil jako autor celé řady veřejných staveb, zejména bank, spořitelen a ministerstev. Tyto zpravidla monumentální, avšak racionálně koncipované budovy charakterizují především klasicizující fasády podřízené řádu a symetrii, rytmizované rastrem oken a řadou pilastrů, opatřené obkladem z ušlechtilých materiálů a často doplněné figurální či reliéfní sochařskou výzdobou. Mezi Roithovy pražské realizace patří například budova ministerstva zemědělství na Těšnově z let 1925–1932, objekt ministerstva financí, vystavěný mezi lety 1926 a 1934 na Malé Straně, nebo Poštovní šekový úřad na Václavském náměstí, realizovaný v letech 1926–1931 a dnes využívaný Komerční bankou. Mezi nejmodernější stavby v Evropě patřil ve své době areál Městské knihovny na Mariánském náměstí, vybudovaný mezi lety 1925 a 1928, v jehož interiéru Roith uplatnil prvky art deco. Špičkovou architekturou svého druhu je také rozlehlá budova Živnostenské banky z let 1928–1938. Objekt, nacházející se poblíž náměstí Republiky, dnes užívá ústředí České národní banky.

Ve dvacátých letech se Roith věnoval i návrhům technických staveb – v roce 1923 byly dokončeny jez se zdymadlem a hydroelektrárna v Nymburce, na jejichž návrhu architekt spolupracoval s inženýry J. Bartovským a E. Zimmlerem, o čtyři roky později pak konstrukce Masarykova mostu v Kolíně (původní mostní pilíře navrhl v roce 1913 Antonín Engel).

Významné veřejné budovy František Roith navrhoval kromě Prahy i pro další česká města. Pro Brno vyprojektoval Dům ředitelství pošt a telegrafů, Pardubice se mohou pyšnit jím navrženou městskou spořitelnou. V plzeňské Škroupově ulici byl v letech 1924–1927 postaven tzv. Rašínův dům (C1–1760) – budova finančních úřadů, jež nesla jméno prvního československého ministra financí. Po zřízení Plzeňského kraje v roce 1997 začal tento objekt sloužit plzeňskému krajskému úřadu. Posun konzervativně založeného architekta na funkcionalistické pozice dokládá jeho druhá plzeňská realizace – obytný a obchodní dům Pražské městské pojišťovny v Goethově ulici z let 1935–1937 (C1–356J).

František Roith zemřel po letech bohatě naplněných tvůrčí prací uprostřed válečných let v roce 1942 ve Voznici u Dobříše. Pochován byl na Vinohradském hřbitově v Praze.

LR