Občanská záložna
Budova záložny a okresního výboru vyrostla na místě starého domu s podloubím a spolu s nedalekou Hernychovou vilou se stala jistě nejvýznamnějším stavebním počinem počátku 20. století v Ústí. Svou hmotou o sobě dala v prostoru náměstí patřičně vědět. Oproti Hernychově vile však záměrně volila konzervativnější architektonický projev. Autoři se inspirovali historizujícími pražskými bankami a během stavby prosazovali tradičnější pojetí výzdoby po vzoru neorenesančního Smetanova domu v Litomyšli.
Vznik Občanské záložny v Ústí nad Orlicí se váže k roku 1868. Instituci se v průběhu let dařilo, takže na počátku 20. století si mohla pořídit vlastní sídlo. V exekuční dražbě zakoupila měšťanský dům čp. 87 v severním rohu východní strany náměstí. Na spojených původně dvou úzkých středověkých parcelách stál směrem do náměstí barokní dům s podsíní. V době, kdy sem přišla záložna, byly už ostatní domovní podsíně na východní straně náměstí zbourány. Podobně se během 19. století zbavila podsíní také jižní strana náměstí.
V roce 1905 rozhodla valná hromada záložny, že dům do náměstí bude přestavěn „jsa již ve stavu chatrném a sešlém“. Aby mu zajistili určitý stálý příjem a nepochybně také zvýšili jeho společenský význam, oslovili zástupci záložny samosprávný okresní výbor a ten přijal nabídku pronajmout si v nové budově kanceláře. To už bylo jasné, že starý dům nahradí dvou nebo třípodlažní novostavba, což měla upřesnit soutěž na ideové náčrtky, kterou obeslalo 86 účastníků. Druhou cenou poctěný návrh Josefa Maříka ze Smíchova a Beneše Pešiny ze Žižkova vybral záloženský výbor k dopracování a realizaci.
Mařík s Pešinou byli v té době mladí stavební praktikanti u pražského architekta Aloise Čenského. Jejich profesní spojenectví ale netrvalo dlouho, rozešli se už v době zahájení stavby záložny. Detailní plány poté vyhotovoval a občasný dozor na stavbě v Ústí vykonával už jen Josef Mařík.
Záložnu vystavěl ústecký zednický mistr Josef Schüler. Kromě dalšího musel řešit statiku obou sousedních domů. U domu čp. 86 zůstalo podloubí, proto bylo dohodnuto, že odhalenou zeď nad ním „upraví stavebníci tak, aby odpovídala fasádě na hlavním průčelí“.
Průčelí záložny umně kloubí novorenesanční a secesní tvarosloví. Konzervativnější výraz ve srovnání s nedalekou, současně stavěnou Hernychovou vilou od Matěje Blechy byl záměrný. Autor na začátku předkládal výboru záložny k pozornosti nové pražské banky vyvedené v historizujících slozích, ke konci stavby vrátil zdejšímu malíři pokojů Františku Štěpánkovi jeho návrhy jako „přespříliš moderní“ a doporučil inspirovat se v neorenesančním litomyšlském Smetanově domě pracemi „od nejlepšího pražského malíře F. Fröhlicha.“
Mezi bosáže a kuželky se propisuje rostlinný dekor, okna v každém podlaží mají jiný tvar a velikost. Výrazným prvkem se staly rozměrné, „podsíňovými“ oblouky zakončené prosklené plochy zasedací síně vznášející se nad střechami okolních domů. Velkou péči věnoval architekt i zadavatel celému interiéru a jeho vybavení. Dnes již odstraněné původní dveře, nábytek, svítidla, krb, kamna, dřevěné obklady, výmalba nebo závěsy vytvářely působivý harmonický celek.
Dům v sobě kumuloval více funkcí: záložnu v přízemí, v druhém podlaží okresní výbor (dodnes je na fasádě umístěn jeho znak) a ve třetím slavnostní prostor zasedací síně, který si společně dělila záložna, okresní výbor a městské zastupitelstvo pro svá jednání. V domě bydlel správce a své místo zde našlo také muzeum.
Stavba se stala určitým milníkem emancipace zdejších řemeslníků a obchodníků, z nichž se stali spoluvlastníci úspěšné finanční instituce, současně místem významným pro celou obec.
Doposud zůstává hlavní účel domu stejný, mnohá desetiletí tu sídlí spořitelna.
MK
Výběr z pramenů
SOkA Ústí nad Orlicí, fond Občanská záložna Ústí nad Orlicí, 1868−1943 (1951).
Městský úřad Ústí nad Orlicí, spisovna stavebního úřadu, čp. 87.
50. výroční zpráva Občanské záložny v Ústí n. Orl. za správní rok 1917.
Výběr z literatury
Architektonický obzor VI, 1907, č. 3, s. 1.
Věra Sekotová, Kamenné svědomí města, Ústí nad Orlicí 1999, s. 24−27.
Karel Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 7., Praha 2008, s. 963, 964, 967.
Pavel Juřík, Historie bank a spořitelen v českých zemích a na Slovensku, Praha 2023, s. 54−56.
Pavel Vlček, Pavel Zahradník a kolektiv, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2023, s. 556, 557, 674, 817.