Odborná škola hospodářská
Tradicionalisticky laděná budova odborné hospodářské školy je jednou z pouhých tří realizací Hanuše Zápala, renomovaného plzeňského architekta a specialisty na školní objekty, vystavěných mimo oblast západních Čech. Budova obklopená velkoryse řešeným parkem doplnila areál okresní ovocnářské školky se zahradnickým domkem. Zároveň vytvořila důstojný protějšek chlapecké školy se sokolskou tělocvičnou.
O zřízení regionální hospodářské školy, která by vychovávala „samostatné a uvědomělé rolníky, průkopníky a nositele kulturního a zemědělského pokroku“, usilovali zemědělci z Žamberska a Lanškrounska již před první světovou válkou. K jejímu ustanovení však došlo až v roce 1922. Ministerstvo zemědělství spolu se Zemským správním výborem pro Čechy a po intervenci místních představitelů za její sídlo vybralo Ústí nad Orlicí, přestože jeho charakter byl doposud převážně průmyslový. Volbu ovlivnila jeho výhodná poloha a dobrá dopravní obslužnost.
Škola nejprve sídlila v provizorních prostorách domu čp. 7 na náměstí. Zpočátku se uvažovalo o jeho rekonstrukci a nástavbě. Nakonec se však přikročilo ke stavbě vlastní budovy s výhledem, že by byla v budoucnu rozšířena o školu hospodyňskou. V roce 1924 se podařilo získat pozemky v sousedství tzv. okresní ovocnářské školky, která v Ústí vznikla už v předválečné době a která se posléze stala součástí rozlehlého školního areálu. Návrh budovy v roce 1924 vypracovali plzeňský architekt Hanuš Zápal, jenž se krátce předtím osvědčil u obdobné zakázky v Plzni (Vyšší hospodářská škola), a Jan Pacl, autor zahradnického domku v areálu ovocnářské školky z roku 1911 a také velkolepé protější školy s tělocvičnou Sokola. Kuratorium zvolilo Zápalův projekt a v květnu 1925 zahájilo realizaci.
Hanuš Zápal měl s projektováním školních budov bohaté zkušenosti. Ústecký návrh patřil k těm méně rozsáhlým a okázalým. Budovu koncipoval na nepravidelném půdorysu s výraznými valbovými a sedlovými střechami, které jí vtiskly tradicionalistický výraz. Asymetrické vstupní křídlo v levé části předstoupil rizalit s trojúhelným štítem a zaobleným nárožním arkýřem. Za ním se skrýval ředitelský byt, průchozí do ředitelny ve školním traktu. Pravá část průčelí zahrnovala hlavní vstup zvýrazněný kanelovanými nárožími, balkonem a zdobnou atikou. Jednoduchá fasáda kombinovala hladké omítky a odhalené režné zdivo; výrazným prvkem se staly také dřevěné okenice. Budovu obklopil park podle projektu pražského architekta Otokara Fierlingera. Vstup do areálu zdůraznila brána evokující vjezdy do historických selských usedlostí. V jejím sousedství se nacházel zděný altán.
Za druhé světové války budovu zabraly jednotky SS a v roce 1960 se stala sídlem OV KSČ (škola byla vystěhována do Chotěboře). Objekt postupně procházel řadou úprav, které bohužel zastřely původní architektonický výraz; sady a park postupně pohltila nová výstavba. V současnosti v budově sídlí VOŠ a SŠ škola zdravotnická a sociální.
AW
Výběr z pramenů a další zdroje
Archiv stavebního odboru MěÚ Ústí nad Orlicí.
SOkA Ústí nad Orlicí, fond Odborná škola hospodářská Ústí nad Orlicí 1922–1953.
Střední zdravotnická škola, Zapomenuté Oustí, https://www.ousti.cz/misto/stredni-zdravotnicka-skola/, vyhledáno 24. 4. 2025.
AŠ [Anna Šubrtová], Budova Vyšší hospodářské školy, Plzeňský architektonický manuál, https://pam.plzne.cz/objekt/c8-517-budova-vyssi-hospodarske-skoly, vyhledáno 24. 4. 2025.
Výběr z literatury
Petr Domanický, Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska, Plzeň 2015, s. 133, 135.
Radim Dušek, Ústí nad Orlicí ve fotografiích Františka Slezáka, Ústí nad Orlicí 2007.
Jana Voleská, Příspěvek k ústeckému školství za První republiky, in: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí, 2003, č. 4, s. 18–23.