Úpravy interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie
Z iniciativy dlouholetého ústeckého děkana Václava Boštíka a navzdory obtížným poválečným podmínkám prošel mariánský kostel několika interiérovými úpravami, jejichž význam přesahuje rámec regionu. Na jejich podobě se podíleli přední žáci Josipa Plečnika, architekti Karel Řepa a Karel Štipl.
Římskokatolický kněz Václav Boštík působil v Ústí mezi lety 1927 a 1963, nejprve jako kaplan, posléze jako děkan. Do dějin města se zapsal jako velice výrazná osobnost. Jeho moderní postoje, občanská angažovanost, rozhled a kontakty přispěly k povznesení kulturnosti prostředí a k péči o celkový rozvoj města. Na modernizaci chrámového interiéru a mobiliáře, i na stavební úpravy děkanství, měly vliv zejména jeho osobní vazby na architekta Karla Řepu.
Karel Řepa, žák renomovaného Josipa Plečnika, byl v součinnosti s děkanstvím poměrně dlouhou dobu (1939–1957). S Boštíkem ho pojilo hluboké přátelství. Když se začal věnovat návrhu úprav děkanského kostela, měl již za sebou drobnější zakázku v kapli sv. Jana Křtitele v Lázních na okraji města (1941–1946, dodnes se zachovala již jen věž).
Návrhy připravoval v součinnosti se svým spolužákem z uměleckoprůmyslové školy, dalším Plečnikovým žákem Karlem Štiplem, jenž obstarával zejména plastickou výzdobu nových doplňků. Jako první Řepa vypracoval návrh na dvoukřídlé prosklené dveře za hlavním zádveřím (1939–1940), následoval návrh zahradní verandy v budově děkanství (1940), kde mimochodem architekt s rodinou pobýval během válečných náletů na Pardubice. Z let 1941–1950 pochází plány změn přilehlé kaple (dveře, mříže) a interiérů soukromých děkanových pokojů (postel s nebesy, oválný stůl; dnes bohužel nedochováno), ale i modifikace varhanní skříně či návrh nového rozmístění lavic v kostele.
Nejvýraznějším Řepovým zásahem do interiéru kostela se stala mříž nad kruchtou a nová, organicky tvarovaná literátská tribuna z let 1953–1954, doplněná v roce 1957 ještě o kazetový strop. Dřevěnou, měkce modelovanou konstrukci tribuny s decentním motivem křížků na poprsnici podepřely dva kónické sloupy s plastickou výzdobou hlavic (proplétaných hroznů) od Karla Štipla. Jeho dílem jsou také dvě zlacené hlavičky „Zpívající Donatello“ na bocích tribun.
Pro úplnost ještě zmiňme, že Řepa se Štiplem nebyli zdaleka jediní architekti, s nimiž Boštík spolupracoval. Své vize rozpracovával také s Janem Sokolem, architektem s výrazným křesťanským založením, který navrhl např. pódium s novým mobiliářem, ambonem a mensou (k úpravám kostela se pak vrátil ještě v letech 1979–1988 v rámci generální obnovy; navrhl tehdy např. výmalbu interiéru ve třech stupních šedi), nebo s ústeckým rodákem Alfrédem Pifflem, architektem, teoretikem a dokumentátorem křesťanské architektury, usazeným tou dobou v Bratislavě.
AW
Výběr z pramenů a další zdroje
NTM, fond 187 Řepa Karel.
SOA Hradec Králové – SOkA Pardubice, fond Karel Řepa.
Markéta Netušilová, Architektonické dílo Karla Řepy (nepublikovaná diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 1998.
Kostel Nanebevzetí P. Marie, Památkový katalog, https://pamatkovykatalog.cz/kostel-nanebevzeti-p-marie-14098585, vyhledáno 24. 4. 2025.
Výběr z literatury
Václav Ševčík, Karel Štipl 1889–1972. Pozapomenutý architekt, sochař a pedagog, Praha 2017.
Michal Sklenář (ed.), Náš pan děkan. Sborník k 50. výročí úmrtí děkana Václava Boštíka, Ústí nad Orlicí 2013.
Jan Sokol, Moje plány. Paměti architekta (sest. Václav Sokol), Praha 2004.
Štěpán Bartoš – Pavel Panoch, Karel Řepa. Pardubický architekt ve věku nejistot, Pardubice 2003.
Zdeněk Lukeš – Damjan Prelovšek – Tomáš Valenta – Pavel Štecha, Josip Plečnik. Architekt Pražského hradu, Praha 1996.