Obecná a měšťanská škola chlapecká se sokolovnou (Gymnázium)
Mohutná budova školy se sokolovnou, vystavěná podle projektu Jana Pacla, patří k nejvýraznějším dominantám Ústí nad Orlicí. Stavba z let 1910–1914 představuje pozoruhodný příklad moderní architektury počátku 20. století. Strohé fasády s hrubou omítkou, geometrickými detaily a tabulkovými okny odráží podněty anglické moderny, ale nezapřou i soudobé secesní vlivy.
Mohutná budova bývalé Obecné a měšťanské školy chlapecké se sokolovnou patří k nejvýraznějším stavbám Ústí nad Orlicí a zároveň k pozoruhodným dokladům nástupu moderní architektury ve městě. Stavba vznikla na svažitém pozemku podle projektu architekta Jana Pacla, rokycanského rodáka, který v roce 1907 získal v Ústí stavební koncesi. Zakázku získal v roce 1910. Slavnostní otevření proběhlo v roce 1914, ještě však v provizorním stavu.
Architektonické řešení se výrazně odlišuje od historizujícího pojetí, které bylo v Ústí ještě nedávno běžné. Ve srovnání například s Hernychovou vilou dokončenou roku 1907 působí stavba podstatně střídměji a moderněji. Fasády jsou téměř celé pokryty hrubou omítkou, kterou pouze místy doplňují menší hladké plochy s jednoduchým geometrickým ornamentem. Výrazným prvkem jsou také tabulková okna s dělením vycházejícím ze čtvercové sítě. Právě kombinace hrubě pojednaných ploch, geometrizace detailu a pravidelného rastrování oken odkazuje k inspiraci anglickou modernou, zejména tvorbou skotského architekta Charlese Rennieho Mackintoshe. Pacl zde opouští dekorativnost historických slohů a architektonický výraz staví především na proporcích, materiálu, jednoduchém ornamentu a celkovém objemu stavby. Řada detailů ale odráží i soudobé secesní vlivy.
Na vzniku školy se podíleli také představitelé místního sokolského a městského života. Členem kuratoria a zároveň sokolem byl například městský tajemník Gustav Fejfar, který si později Jana Pacla objednal také jako autora projektu svého vlastního domu.
Realizaci stavby však provázely komplikace a spory mezi architektem a zadavatelem. Problémy se týkaly zejména prodlužování termínů pro odevzdání plánů, ale také opožděného vyplácení Paclova honoráře. Konflikt nakonec vyústil v oboustranné podání žalob a spor zůstával nedořešený ještě v roce 1927. Komplikace se nevyhnuly ani samotné stavbě. V průběhu její existence se opakovaně objevovaly statické problémy způsobené jílovitým podložím, kvůli nimž bylo nutné konstrukční řešení v dalších desetiletích upravovat.
Výrazným prostorem interiéru je hlavní schodiště, jehož horní část byla završena geometricky pojatými vázami. Architektura školy navíc od počátku počítala s výtvarným doprovodem. Exteriér obohatily reliéfy Josefa Drahoňovského, zatímco v interiéru se uplatnila díla Paclova přítele, sochaře Josefa Mařatky (např. medailony Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera v tělocvičně). Drobnější práce pocházejí od Josefa Šejnosty a Ladislava Jana Kofránka.
Ani pozdější osud budovy nebyl bez komplikací. Opakované statické zásahy souvisely především s problematickým jílovitým podložím. V nedávné době prošly fasády generální rekonstrukcí, při níž však nebyla respektována původní barevnost stavby. Namísto původního okrového odstínu získaly bělavý nátěr, který poněkud změnil její původní výraz.
Přes všechny stavební i provozní zásahy zůstává škola se sokolovnou významným dokladem proměny architektonického myšlení na počátku 20. století. Její strohý výraz, geometrické detaily a inspirace anglickou modernou představují v kontextu Ústí nad Orlicí výrazný krok od historizující architektury k modernismu.
Od roku 1946 v budově sídlí gymnázium. Dnes je stavba kulturní památkou a spolu se svou výraznou polohou ve svažitém terénu zůstává jednou z hlavních dominant města.
AW
Výběr z pramenů a další zdroje
Archiv gymnázia.
Výběr z literatury
Almanach 70. výročí založení gymnázia, Ústí nad Orlicí 2016.
Almanach 60. výročí založení gymnázia, Ústí nad Orlicí 2006.
Věra Sejkotová, Kamenné svědomí města, Ústí nad Orlicí 1999.