Jan Pacl

Architekt a stavitel Jan Pacl je v dějinách architektury známý zejména jako spolupracovník významného slovenského architekta Dušana Jurkoviče, s nímž založil společnou kancelář „Arch. Dušan Jurkovič a J. Pacl“ a realizoval řadu projektů zejména v Praze a na Slovensku. V nezanedbatelné míře však pod vlivem secese a individualistické moderny tvořil také samostatně, často pro rodné západní Čechy nebo rychle se rozvíjející Ústí nad Orlicí. Velkou prestiž mu přinesla zakázka na letní rezidenci Tomáše G. Masaryka ve slovenské Bystřičce u Martina.

Informace o životě Jana Pacla překvapivě zůstávají zatím jen velmi kusé. Pocházel z rodiny zednického mistra Václava Pacla v Rokycanech na Plzeňsku. Ve školním roce 1895/1896 absolvoval plzeňskou stavební průmyslovku (Mistrovskou školu stavební). Roku 1905 bylo v Národní politice oznámeno, že se podrobil zkoušce z pozemního stavitelství u c.k. místodržitelství, a roku 1908 získal stavební koncesi v Ústí nad Orlicí. Téhož roku zde přebírá prestižní zakázku na stavbu velkolepé chlapecké školy s tělocvičnou Sokola;  v době její výstavby realizuje také zahradnický domek pro místní Okresní výbor a vilu městského tajemníka Gustava Fejfara. Do Ústí nad Orlicí se projekčně vrátil ještě v roce 1924, a to s návrhem na odbornou hospodářskou školu (kuratorium však upřednostnilo návrh plzeňského architekta Hanuše Zápala).  

Mezi jeho první pražské realizace patří vila Jana Náhlovského stavěná podle projektu Dušana Jurkoviče (1907–1909) a dvojice modernistických domů s průčelími od Kotěrova žáka Jana Mayera (1909–1910). S Jurkovičem spolupracoval také v meziválečné éře, např. u projektu obytného souboru Legiodomy v Bratislavě nebo u budovy Sociálního domu a sídla spolku Živena v Martině. Samostatně vypracoval několik projektů pro rodné Rokycany, u nichž se nebál využít nejnovější technologie i modernistické tvarosloví; většina z nich však zůstala jen na papíře a byla často doprovázena mediálními přestřelkami (např. soutěžní návrh na obecné dívčí školy, 1913). 

O jeho suverénním postavení napříč meziválečnou architektonickou obcí svědčí zakázka na letní rezidenci T. G. Masaryka v Bystričce u Martina, kterou iniciovala prezidentova dcera Alice v roce 1930. Tradicionalisticky vyhlížející vila se strmými valbovými střechami a mohutnými komíny skrývala luxusní interiér s řadou osobitých detailů, které nezapřou rukopis Josipa Plečnika, autora masarykovské adaptace Pražského hradu (např. kliky ve tvaru šakalích hlav). 

„Důsledný bojovník architektury konstruktivní“, jak Jana Pacla charakterizuje dobový tisk, je také uváděn jako člen redakční rady Stavitelských listů. O jeho působení ve třicátých letech, ani o závěru života, prozatím nejsou známy podrobnější informace.

AW

Výběr z literatury

PV (PZ) [Pavel Vlček (Pavel Zahradník)], heslo Pacl, Jan, in: Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, druhé, rozšířené a přepracované vydání, Praha 2023, s. 641.

Petr Klíma, “For Us, It Was a New and Difficult Task”: Czechoslovak Embassy Buildings in the

1918–1939 Period and the Construction of State Representation / „Byla to pro nás úloha nová a těžká“: Budovy československých vyslanectví v letech 1918–1939 a konstruování reprezentace státu, Architektúra a Urbanizmus. Scientific study / Vedecká štúdia, 2023, č. 1–2, s. 200–219, zde s. 202. 

Petr Domanický, Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska, Plzeň 2015, s. 133, 135.

Radim Dušek, Zahradnický domek a ovocnářství Okresního výboru v Ústí nad Orlicí v posledním desetiletí habsburské monarchie, in: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí, 2012, č. 1, s. 6–13.

Matúš Dulla, Slovenská architektúra od Jurkoviča po dnešok,  Bratislava 2007, s. 121.

Střední průmyslová škola stavební, Plzeň. Seznamy profesorů, zaměstnanců a absolventů, Plzeň 2000, s. 14.

Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století, Praha 1995.

František Sekanina (red.), Album representantů všech oborů veřejného života československého, Praha 1927, s. 1072. 

Jan Pacl, Ke stavbě dívčí školy v Rokycanech, Směr. Pokrokový list českého západu 5, 1914, č. 15, 11. 4., s. 5.

Jan Pacl, Stavba obecné dívčí školy v Rokycanech, Směr. Pokrokový list českého západu 5, 1914, č. 10, 2. 3., s. 5.

Jan Pacl, Stavba obecné dívčí školy v Rokycanech, Směr. Pokrokový list českého západu 5, 1914, č. 5, 31. 1., s. 7.

Rodinné domy na českém venkově, Český svět. Illustrovaný čtrnáctidenník 8, 1912, č. 28, 15. 3., s. 54.

[anonym], Nová tělocvična Sokola rokycanského, Plzeňské listy, 1903, č. 153, 10. 7., s. 8.

Prameny a další zdroje

Igor Thurzo, Obytné domy v Martine, ASB, https://www.asb.sk/architektura/obytne-domy-vmartine, vyhledáno 27. 4.

Zdeněk Lukeš, Architektura: Češi na Slovensku, Neviditelný pes, https://neviditelnypes.lidovky.cz/architekt/architektura-cesi-na-slovensku, vyhledáno 20. 3. 2025.

David Borek, Historické sídelní jádro Plzeňského předměstí, Encyklopedie Rokycan, https://encyklopedierokycan.wz.cz/plzenskepredmesti2.htm, vyhledáno 23. 3. 2025.

Stavitelské listy, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Stavitelsk%C3%A9_listy, vyhledáno 23. 3. 2025.

Jakub Štofaník, Bystřička, Po stopách T. G. Masaryka, http://tg-masaryk.cz/mapa/index.jsp?id=12&misto=Bystricka.-Letni-pobyty-1888-1901,-1931-1933, vyhledáno 23. 3. 2025.

Masarykov dom, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Masarykov_dom, vyhledáno 22. 4. 2025.

Marko Salini, O Masarykovej láske k Turcu, SME Blog, https://blog.sme.sk/markosalini/kultura/o-masarykovej-laske-k-turcu, vyhledáno 22. 4. 2025.