Vila Gustava Fejfara
Fejfarova vila na náměstí Svobody představuje hodnotnou ukázku české architektonické moderny. Objekt navrhl v roce 1912 pražský architekt Jan Pacl pro významného městského tajemníka Gustava Fejfara. Vila se vyznačuje asymetrickou kompozicí stavebních hmot, pro autora typickým rastrováním oken a vysokou kvalitou architektonického detailu.
Stavebník vily Gustav Fejfar (1870–1949) patřil k významným osobnostem veřejného a kulturního života v Ústí nad Orlicí na přelomu 19. a 20. století. Jako městský tajemník dohlížel mimo jiné na výstavbu ústeckého gymnázia. Když tento projekt v roce 1910 provázely spory s architektem Janem Paclem, které nakonec vedly k jeho odchodu a vzdání se autorského dozoru nad realizací, Fejfar mu jako soukromý investor zachoval důvěru a svěřil mu návrh svého rodinného sídla.
Architekt Jan Pacl (1877–1938) vystudoval stavební průmyslovou školu a dále se vzdělával u Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Ve své rané tvorbě se přiklonil k racionálně pojaté geometrické moderně a avantgardní tvarosloví neopustil ani v pozdějších letech. Architektura Fejfarovy vily naplňuje představy Kotěrovy školy o tom, že architektonická forma i konstrukce mají být nejen esteticky působivé, ale především účelné. Fasáda proto prostrádá jakýkoliv plastický dekor a je stejně jako gymnázium pojednána pouze v hrubé česané omítce okrových odstínů. Jediným výraznějším plastickým článkem se stal mělký výklenek segmentového tvaru nad hlavním vstupem, který vrcholí v nízkou věžici. Dělení horních částí oken na drobné čtvercové tabulky představuje charakteristický motiv Paclovy tvorby, který nacházíme také u budovy gymnázia. Zvláští pozornost si zasloužilo rozměrné okno osvětlující schodišťovou halu, které bylo vyplněno vitráží s figurálním motivem. Její realizaci zajistili V. Staněk a V. Šebek z Prahy.
Fasáda je dnes z velké části zakryta zelení, jež přirozeně propojuje stavbu se zahradou, a to i pomocí prosklené verandy. Nárožní pozemek částečně vymezuje omítnutá zeď s pilíři a kovanou vjezdovou bránou, která plynule navazuje na železný plot.
Gustav Fejfar se vedle mnoha dalších aktivit významně zasloužil o vybudování ústeckého Památníku odboje První světové války. Právě on přišel s myšlenkou oslovit k vytvoření pomníku pražského sochaře Josefa Mařatku.
Ve druhé polovině 20. století se vila stala sídlem ordinace. V současnosti slouží již plně obytným účelům a zachovává si řadu autentických prvků.
HL
Výběr z pramenů a další zdroje
Archiv stavebního odboru MěÚ Ústí nad Orlicí.
Pacl Jan, Register modernej architektúry oA HÚ SAV, https://register-architektury.sk/en/architekti/pacl-jan, vyhledáno 28. 9. 2026.
Zdeněk Lukeš, Češi na Slovensku, Archinfo.sk, https://www.archinfo.sk/diskusia/blog/pamiatky-historia/cesi-na-slovensku.html, vyhledáno 28. 9. 2026.
Petr Beneš, Městský hřbitov v Ústí nad Orlicí (diplomní práce), Historický ústav FFUHK, Hradec Králové 2016, s 65.