Vila Antonína Brožka I
Reprezentativní vila ústeckého průmyslníka Antonína Brožka představuje architektonicky cenný doklad propojení moderního bydlení s podnikatelskou reprezentací. Budova realizovaná firmou Františka Tošovského z jeho patentovaných tvárnic ERA vyniká hranolovou hmotou s valbovou střechou, osobitou dvojitou barevností omítek a mimořádně náročně pojatým interiérem v čele s mramorovým krbem a dřevěným táflováním. Po pohnutých osudech v období totalitních režimů a po letech chátrání prochází objekt konverzí na soukromou kliniku, která si klade za cíl zachovat maximální množství dochovaných autentických prvků.
Rodina Brožkových patřila v Ústí nad Orlicí k významným průmyslovým klanům spjatým s rozvojem textilu. Vlastní tkalcovnu založil Anton Brožek v roce 1882; o několik let později ji rozšířil o provoz mechanický a posléze předal svému synovi Antonínovi. Ten podnik zejména v průběhu 20. a 30. let přivedl k velké prosperitě. Firma sídlící v areálu zvaném Haklovka (dnes Reiter CZ) se specializovala na produkci jemných zefírů, kanafasů a flanelů, přičemž ve 30. letech vyráběla i konfekci a disponovala sítí bezmála 40 prodejen napříč republikou.
Symbolem hospodářského úspěchu podniku se na přelomu 20. a 30. let stala velkorysá vila, kterou si Antonín Brožek nechal vystavět firmou Františka Tošovského v rozvíjející se rezidenční lokalitě poblíž vlastní továrny. Architektonicky velkolepý objekt byl situován na exponovanou nárožní parcelu a kromě samotného bydlení plnil také funkci reprezentativního sídla firmy.
Hranolová stavba byla realizována za užití Tošovského patentovaných tvárnic ERA (dutinových „trojcihel“). Kompozici oživil segmentový výklenek uprostřed hlavního průčelí, přičemž celkový objem završila valbová střecha. Hladký plášť budovy členily umírněné plastické prvky, zejména lizény. Osobitý výraz vtiskla fasádě především dvojitá barevnost omítek – okrový odstín ploch doplňovala červená barva na hmotě arkýře a boční přístavby.
Vzhledem k reprezentačnímu účelu stavby byla mimořádná pozornost věnována návrhu a vybavení vnitřních prostor. Návštěvníka měla ihned po vstupu ohromit velkorysá hala se schodištěm a krbem, provedeným ve dvou typech mramoru a doplněným mosaznými detaily. Denní světlo sem proudilo okny s barevnou vitráží. Hlavní salon v přízemí se otevíral do prostoru s arkýřem. Jeho stěny obložilo leštěné dřevěné táflování, které doplňovala dekorativní modro-stříbrná výmalba vnitřních polí.
O necelou dekádu později nechal Antonín Brožek vystavět na protější parcele ještě jedno rezidenční objekt určený pro své potomky.
Po znárodnění podniku v roce 1948 byl Antonín Brožek z vedení firmy propuštěn a měl do něj zakázán vstup. Mladší vila obývaná jeho synem Bohumírem (který následně emigroval do Brazílie) byla státem zabavena. V takzvané „první“ vile mohl Brožek s rodinou nadále žít, avšak do objektu byli nastěhováni další nájemníci.
V polistopadovém období sloužila budova jako sídlo Městského muzea. V současnosti prochází komplexní rekonstrukcí, jejímž cílem je adaptace na soukromou kliniku s laboratořemi. Plán obnovy přitom počítá se zachováním maxima dochovaných autentických prvků.
AW
Výběr z pramenů a další zdroje
Stavební odbor MěÚ Ústí nad Orlicí, spisovna, č. p. 932.
Městské muzeum v Ústí nad Orlicí, expozice textilu.
Rozvor s Bohumilem Brožkem.
Továrna Rieter (textilní továrna Antonín Brožek), Poznej domy, https://poznejdomy.cz/domy/detail/1136-tovarna-rieter-textilni-tovarna-antonin-brozek, vyhledáno 27. 8. 2025.
Historická dutinová tvárnice – trojcihla ERO z Ústí nad Orlicí, Materiály pro stavbu, https://imaterialy.cz/rubriky/materialy/historicka-dutinova-tvarnice-trojcihla-ero-z-usti-nad-orlici_46491-html/ (vyhledáno 11. 9. 2026).