
František Tošovský
6. dubna 1880 (Rozsocha u Brandýsa nad Orlicí)
3. listopadu 1960 (Ústí nad Orlicí)
Seznam objektů architekta
František Tošovský patřil k nejvýznamnějším stavitelům a stavebním podnikatelům v Ústí nad Orlicí. Svou profesní dráhu zahájil jako zednický mistr a stavbyvedoucí, postupně však vybudoval silný stavební závod, který v roce 1927 rozšířil o vlastní cihelnu. Spojení stavební praxe a modernizované výroby materiálů vyústilo v udělení dvou patentů, z nichž proslulá trojcihla „ERO“ zajistila podniku nadregionální věhlas. Konkurenceschopná firma se následně podílela na realizaci značné části stěžejních objektů ve městě.
František Tošovský se narodil 7. dubna 1880 v Rozsoše jako prvorozený syn Josefa Tošovského a Anny. V rodině vládl podnikavý duch. František vyrůstal s devíti sourozenci, z nichž se Jindřich stal podnikatelem v Litomyšli a Josef, Karel Antonín i Ladislav působili jako obchodníci. František spolu s mladším bratrem Rudolfem však zůstali věrni zednickému řemeslu. Oboru se pravděpodobně vyučil u otce a pracovat v něm začal již kolem svých patnácti let. Po získání praktických zkušeností působil jako stavbyvedoucí a v matričních zápisech byl uváděn s kvalifikací zednického mistra.
V roce 1907 se oženil s Josefou Matyášovou z Nekoře. Novomanželé se přestěhovali do Ústí nad Orlicí, kde se jim narodila dcera Ludmila, která však brzy zemřela, syn Stanislav, budoucí architekt, jenž navázal na otcovu profesní dráhu, a dcera Libuše. Po skončení první světové války, v roce 1919, založil František v Ústí nad Orlicí firmu Podnikatelství staveb František Tošovský. Roku 1927 odkoupil od Josefa Štaubera cihelnu, kterou pro něj původně v roce 1913 postavil stavitel Josef Hernych.
Tošovský se projevil jako mimořádně zdatný podnikatel. Přestože v Ústí nad Orlicí působila silná konkurence v podobě několika stavitelských firem a cihelen, značnou část klíčových zakázek pro městskou samosprávu i místní průmyslníky získával právě jeho podnik. Zásadní impuls pro růst a věhlas firmy přinesl začátek 30. let, kdy Tošovský zakoupenou cihelnu výrazně modernizoval. Veden snahou usnadnit fyzicky náročnou zednickou práci usiloval o náhradu klasické plné cihly větším formátem, který by přinesl úsporu materiálu i času. Dne 25. února 1930 přihlásil patent na vlastní tvárnici, který byl oficiálně zapsán v dubnu 1932. Tvárnice nesla obchodní název trojcihla „ERO“. V dobovém kontextu představovala významnou alternativu k tehdy rozšířené dvouděrové tvárnici JESTAV.
Základem vynálezu byla dutá tvárnice jednotného typu se specifickým poměrem výšky k šířce 2 : 3. Při standardním rozměru tehdejší plné cihly (6,5 × 14 × 29 cm) měla trojcihla rozměry 14 × 22 × 29 cm a hmotnost 10,5 kg, přičemž délka byla volitelná. Vyráběla se lisováním nepřetržitého pásu hlíny s rovnoběžnými kanály. Podle patentového spisu i odborných posudků přinášela řadu předností, které se týkaly zejména ekonomické úspory, neboť výrazně zlevňovala a zrychlovala zdění i dopravu, výrazně klesla i spotřeba zdicí malty, dále konstrukční flexibility, bylo umožněné jemnější odstupňování tloušťky zdí bez nutnosti pomocných tvarovek a její proporce dovolovaly přímé provázání s klasickými cihlami při vyzdívání rohů či komínů. Trojcihla vykazovala také lepší tepelné a izolační vlastnosti.
Trojcihla si získala značnou oblibu a stavěly se z ní průmyslové závody, reprezentativní vily i rodinné domy v celém regionu. Tošovský poskytl licenční práva i dalším závodům; trojcihla se tak vyráběla v cihelnách v Hoděčíně (okres Rychnov nad Kněžnou), Molitorově u Kouřimi a v Červené Vodě na Králicku. Druhý patent získal Tošovský 10. července 1941; týkal se způsobu pálení se současným předsoušením cihlářského zboží v kruhových pecích. Tento systém využíval horký vzduch odcházející z topného pásma přes předsoušecí komory, čímž šetřil palivo a zamezoval praskání cihel vlhkostí.
František Tošovský a jeho podnik stojí za realizací většiny klíčových staveb ve městě, mezi které se řadí kromě četných rodinných domů a luxusních vil také budova divadla. František Tošovský vystupoval nejen jako stavitel, ale u mnoha projektů i jako autor návrhu. Mezi jeho nejvýraznější vlastní projekty patřila reprezentativní vila pro textilního průmyslníka Antonína Brožka z přelomu 20. a 30. let.
Podnik fungoval i během druhé světové války. V roce 1945 připomněl tisk Tošovského půlstoleté profesní jubileum: „Významného jubilea 50 let práce dožívá se František Tošovský, stavitel v Ústí nad Orlicí. Moderní Ústí se svým divadlem, nemocnicí, hasičským domem a celou řadou továrních budov a obytných domů je z velké části životním dílem jubilanta.“ Po roce 1948 byla cihelna znárodněna a Tošovský byl zaměstnán ve Východočeských cihlářských závodech. Výroba trojcihel ERO byla v roce 1952 ukončena.
František Tošovský patřil také mezi výrazné postavy veřejného a kulturního života v Ústí. V období mezi válkami byl mj. členem Rotary klubu, který podporoval humanitární služby a vysoké etické standardy ve všech povoláních. Zemřel v roce 1960 ve věku 80 let.
LJ
Výběr z pramenů a další zdroje
Sdělení potomků Františka Tošovského (Jana a Ladislav Kaplovi).
Rodokmen Tošovských, https://drifted.in/other/rodokmen-tosovskych/#/sheet/tosovsky-rozsocha, vyhledáno 01.11.2026.
Poznej domy, Stavební společnost František Tošovský Ústí nad Orlicí, https://poznejdomy.cz/subjekty/detail/155-stavebni-spolecnost-frantisek-tosovsky-usti-nad-orlici, vyhledáno 30.09.2026.
Historická dutinová tvárnice – trojcihla ERO z Ústí nad Orlicí, https://imaterialy.cz/rubriky/materialy/historicka-dutinova-tvarnice-trojcihla-ero-z-usti-nad-orlici_46491-html/, vyhledáno 30.09.2026.
Patentní úřad v Praze, Patentový spis č. 69460, Způsob pálení se současným předsoušením cihlářského zboží v kruhových pecích, chráněno od 15. listopadu 1940.
Patentní úřad republiky Československé, Patentový spis č. 40884, Tvárnice, chráněno od 15. dubna 1932.
České a moravské noviny v památném roce 1945, Brno 1945, č. 14, s. 4.