Janderova chata KČT (Chata Hvězda)
Plány na otevření působivého panoramatu z Andrlova Chlumu turistům sahají až do roku 1905. Pevnější kontury a jasný směr získaly ve 30. letech, kdy se do projektu naplno opřel Klub českých turistů. Ten se však od počátku potýkal s finančními problémy a situaci neusnadňovala ani dramaticky se měnící společensko-politická situace. Ačkoliv se velkolepé plány na monumentální chatu s rozhlednou podařilo uskutečnit jen v omezené míře, vzniklý objekt je dodnes dokladem lidské houževnatosti a zůstává vyhledávaným turistickým cílem.
Andrlův Chlum je posledním a nejvyšším výběžkem táhlého zalesněného horského hřebene. Ještě ve 30. letech 20. století byl zřetelně viditelný jak z náměstí, tak z cesty na hlavní nádraží. Touha otevřít toto panorama vznikla už v roce 1905, kdy zde Okrašlovací spolek, starající se také o přilehlé svahy, vztyčil dřevěnou 35 metrů vysokou trámovou rozhlednu. Myšlenka vybudovat na Andrlově Chlumu turistickou chatu se pak zrodila v meziválečném období v souvislosti se snahami o rekonstrukci rozhledny, která shořela v roce 1918. Obnovy se ujal ústecký odbor Klubu českých turistů (KČT).
Ve 30. letech dostaly plány velkolepější obrysy, cesta k vybudování turisticky přitažlivého vrcholu však byla ještě dlouhá. Nejprve bylo nutné projednat získání pozemků, protože se počítalo s vybudováním silnice okresního typu až na vrchol. Pozemky na samotném vrcholu Chlumu patřily rodině Janderů, úspěšným textilním podnikatelům. V roce 1937 KČT pozemky od Jindřicha Jandery odkoupil. Ten však celou peněžní částku Klubu věnoval zpět s tím, že do budoucna bude moci ovlivnit výběr správců či nájemníků plánované chaty. Závěr 30. let se však nesl ve znamení bouřlivých a vyhrocených dějinných událostí, a proto se výstavba prodlužovala.
V letech 1938–1939 se finanční situace začala zlepšovat, zejména díky darům místních obyvatel a výdělku z přednášek, které Klub pořádal. V tomto období naději na skutečné postavení chaty oživil architekt Stanislav Tošovský, jenž ze své iniciativy vypracoval návrh chaty s rozhlednou. Do té doby se počítalo pouze s návrhem plzeňského architekta Petra Píchy, velkého podporovatele Klubu od samého počátku, jehož projekt však nakonec obnášel vyšší náklady, než se původně předpokládalo. První projektant by navíc v případě schválení svého programu nemohl stavbu provádět, neboť byl zaměstnán v jisté stavební společnosti. Ani Stanislav Tošovský nemohl svůj návrh realizovat samostatně; dalo se však předpokládat, že jej podává v zájmu stavitelské firmy František Tošovský, jejímž majitelem byl jeho otec. Tato okolnost se dotýkala i zájmů ostatních ústeckých stavitelů z řad členů Klubu. Stavitel F. Klíma (společník firmy Landa a Klíma) a arch. J. V. Radechovský byli proto v roce 1938 vyzváni k předložení vlastních bezplatných náčrtků. Jednotlivé návrhy se pohybovaly od rustikálnějších a konzervativnějších variant s až pohádkově vyhlížející věží po koncepty, které sice stále ctily představu ideální podoby horské chaty, už v nich ale bylo cítit poučení modernistickým tvaroslovím. O všech plánech však nakonec nerozhodoval výbor, nýbrž odborníci z ústředí Klubu.
Ještě počátkem roku 1939 trvalo ústředí na programu postavit chatu s rozhlednou. Avšak finanční možnosti i následné vyrozumění naznačovaly, že po technické i hospodářské stránce se jako nejvhodnější jeví návrh architekta Tošovského, který však bude nutné zmenšit, aby odpovídal rozpočtu Klubu. Ačkoliv v tehdejší napjaté době nikdo nechtěl zahajovat velkou výstavbu, Klub neustále dostával dotazy a slova podpory s výzvami, aby se se stavbou neotálelo. Návrh byl proto několikrát přepracován, aby vyhovoval všem požadavkům. Bylo například rozhodnuto přiklonit se k Tošovského variantě a vnější stranu chaty prozatím impregnovat fermežovou náhražkou, kterou by bylo možné později přetřít kvalitní barvou. Do porad výboru byl mladý Stanislav Tošovský následně i přizván. Díky svému nadšení pro lyžování se ukázal jako cenný spolupracovník. Stavební práce odstartovaly v květnu 1940 a již 15. srpna téhož roku proběhlo slavnostní otevření.
K chatě byly svedeny turistické stezky a místo se těšilo velké oblibě, s čímž však brzy vyvstala nutnost jejího rozšíření. Chata měla nově pojmout až 200 sedících osob. Stávající hlavní místnost měla být prodloužena směrem na jih a terasa změněna v zasklenou verandu. Stávající střecha na západní straně měla být prodloužena do hřebene a mezi ní a krátkou střechu na straně východní vznikla v celé délce od severu k jihu kolmá dřevěná stěna s řadou menších oken. Ta měla prosvětlovat a větrat podstřeší, v němž byly umístěny noclehárny.
V roce 1942 bylo zvětšení chaty dokončeno, opět rodinou Tošovských, a plány pokračovaly, myšlenky na rozhlednu se Klub nevzdával. V roce 1943 Tošovský přepracoval svůj návrh na přístavbu vysoké rozhledny spojené s dosavadní budovou větší verandou. Závěrem toho roku však nastal kritický bod, kdy byla chata obsazena evakuovanou německou mládeží.
V roce 1944 byla chata stále násilně obsazena a v tomto stavu zůstala až do osvobození. Na jaře 1945, kdy německá vojska Ústí opouštěla, se v okolí ozývaly přestřelky a v chatě se ukrývali partyzáni. Místní obyvatelé ji po válce našli ve zdevastovaném stavu. Téhož roku také po vleklé nemoci zemřel Jindřich Jandera, a Janderova chata tak ztratila svého hlavního mecenáše.
V sousedství chaty během války vyrostla dřevěná měřická a vyhlídková věž, která sloužila veřejnosti i zeměměřičům až do 50. či začátku 60. let 20. století, kdy musela být pro havarijní stav odstraněna. Po druhé světové válce dostal objekt nový název Chata Hvězda, pod kterým funguje až do současnosti a slouží jako tradiční turistické zařízení s restaurací, venkovní terasou, salonky a ubytovacími kapacitami. Dlouholetý sen o rozhledně se nakonec naplnil v roce 1994, kdy sdružení „Andrlův chlum“ zahájilo výstavbu a v roce 1996 otevřelo přímo u chaty současnou 50 metrů vysokou ocelovou víceúčelovou komunikační věž s rozhlednou.
LJ
Výběr z literatury
Emanuel Vladimír Daniheovský, Ústí nad Orlicí staví svoji chatu, Ústí nad Orlicí 1946.