Vila manželů Cihlářových

Vila Cihlářových představuje špičkovou ukázku funkcionalismu obohacenou o tzv. nautické detaily. Mimořádnou hodnotu stavbě dodává už samotný fakt, že jde o ojedinělou provátní realizaci vyhledávaného choceňského architekta Čeňka Mužíka v Ústí nad Orlicí. Architekt zde zúročil svůj vytříbený smysl pro čisté geometrické tvary prostoupené hravými a organickými prvky.

Choceňský, mimořádně činorodý architekt Čeněk Mužík byl v průběhu třicátých let vyhledávaným projektantem privátních domů a vil. Náročná klientela oceňovala jeho smysl pro čisté geometrické tvary prostoupené organickými či jinak hravými prvky ve stylu emocionální linie funkcionalismu. Většina těchto realizací se přirozeně soustředí do Chocně a jejího okolí; jednu ukázku bychom však našli právě i v Ústí, které pro Mužíka nebylo neznámou destinací. Už při studiu na střední škole zde totiž absolvoval praxi ve stavitelské firmě Františka Tošovského. Při stavbě domu pro Žofii a Adolfa Cihlářovy se znovu pracovně setkali. 

Samostatně stojící dům, situovaný na svažitém pozemku v bezprostřední blízkosti parku Čsl. Legií, vyniká kompaktním kubistickým tvarem, elegantní hrou s geometrickými objemy a nautickými prvky.

Kooperací stavitele, architekta a investora Adolfa Cihláře, inspektora pojišťovny, máme dochován vynikající příklad aplikace funkcionalismu s nautickými prvky na rodinném domu třicátých let. Čeněk Mužík dům tvaroval jako soustavu různě vysokých hranolových objemů utvářejících dohromady kompaktní modernistický „kubus“. Úsporné řešení čela stavby si zakládá na kontrastu rozměrných hladkých ploch omítky a dává vyniknout zredukované „avantgardní“ okenní sestavě. Mírně předsazená pravá polovina průčelí vytváří asymetrickou vertikální osu s hlavním vstupem a navazujícím proskleným pásem, který osvětluje schodišťovou halu. Zleva ji doplňují dvě kruhová okénka, tradiční znak nautického funkcionalismu, jenž s oblibou uplatňuje prvky typické pro trup lodi. Levá, ustoupená polovina průčelí zaujme záměrně nevyváženými proporcemi, kdy rozměrná a „tíživá“ plocha zdiva kontrastuje s jediným „stísněným“ oknem v rohu přízemí.

Architekt využil svažitého terénu a zahradní část suterénu otevřel do pozemku. Kromě technického zázemí zde tak našla prostor i místnost pro služebnou a pracovna majitele. V prvním patře jsou soukromé místnosti jako ložnice a obývací pokoje situovány směrem do zahrady, aby poskytovaly vyšší míru intimity. V souladu s principy moderního bydlení prostory maximálně prosvětlil pomocí rozměrných oken. Plynulé propojení se zahradou umožnila terasa přístupná přímo z obývacího pokoje.

První patro neboli druhé nadzemní podlaží mohlo sloužit jako samostatná bytová jednotka, jelikož pojímá kuchyň, dva pokoje, spíž a lázeň s WC. Z terasy byl po žebříku umožněn vstup na rovnou střechu, tehdy pokrytou lepenkou.

Žofie Cihlářová, která přežila svého manžela o dvanáct let, obývala dům až do roku 1982. Po majetkovém vyrovnání mezi jejich dětmi dům odkoupili manželé Ráčkovi. Podobně jako řada dalších domů v dané lokalitě dům trpěl statickými problémy kvůli jílovitému podloží. Po zajištění byla provedena komplexní rekonstrukce, během níž bylo první patro upraveno na provoz zubní ordinace. 

MU

Výběr z pramenů a další zdroje: 
Marie Uhlířová, Architektonické dílo Čeňka Mužíka. 1906–1988 (diplomová práce), Ústav historických věd FFUPCE, Pardubice 2017.

Muzeum umění Olomouc, sbírka architektury, fond Čeněk Mužík.

Archiv stavebního odboru MěÚ Ústí nad Orlicí.