Vila Antonína Brožka II

Výstavní rodinnou vilu ukrytou uprostřed rozlehlé zahrady nechal vybudovat významný textilní průmyslník Antonín Brožek v době rostoucího válečného napětí. Projekt vypracoval talentovaný mladý architekt Stanislav Tošovský, jenž se po krátké, avšak slibné praxi v Praze vrátil do rodného města, kde realizoval několik kvalitních staveb pro vysoce postavenou klientelu. Brožkova vila v jejich kontextu vyniká zejména exkluzivním pojetím fasády.

Antonín Brožek byl ve třicátých letech 20. století jedním z nejvýznamnějších textilních průmyslníků v Ústí nad Orlicí. Přestože již v roce 1932 vystavěl vlastní velkorysou vilu v nově se formující rezidenční čtvrti, jejíž součástí bylo i reprezentační zázemí firmy, rozhodl se o necelou dekádu později v jejím přímém sousedství vystavět vilu další, určenou patrně od počátku jeho potomkům. K této významné investici jej mohla vést nejen touha poskytnout zázemí členům rodiny, ale také eskalující válečné napětí počátku 40. let – pořízení nákladného domu totiž mohlo fungovat v neklidné době rovněž jako účinná forma uložení volného kapitálu.

Exkluzivní projekt, jenž si nezadá se špičkou dobové produkce, vypracoval talentovaný mladý architekt Stanislav Tošovský, ústecký rodák, který se na sklonku třicátých let vrátil do rodného města obohacen o praxi a zkušenosti z Prahy. Realizace se ujal jeho otec František Tošovský, mistr zednický a podnikatel staveb, jenž se Brožkovi osvědčil už ve dvacátých letech při adaptaci továrny a zejména u stavby jeho zmíněné první vily v sousedství.

Patrová vila s modernistickou rovnou střechou byla zasazena do svažitého pozemku na okraji vilové čtvrti. Dispozice byla řešena s ohledem na světové strany a rozlehlou zahradu v zadní části pozemku. Směrem do ulic architekt umístil garáž, technické prostory a provozní zázemí včetně pokoje pro služku, ale i místnost pro vlastní kancelář. Obytné pokoje, přístupné v obou podlažích z menších hal, orientoval k jihu a otevřel do zahrady pomocí rozlehlých okenních tabulí. Propojení s přírodou a působivé výhledy do podorlické krajiny umožňovala také dvojice zimních zahrad, lodžie a prostorná terasa. Okázalost stavby podtrhovalo nejen její velkorysé měřítko a dispozice, ale i nákladný travertinový obklad fasády, zcela ojedinělý v kontextu města i další tvorby Stanislava Tošovského.

Na jaře roku 1941, jen několik měsíců před kolaudací, vilu odkoupila od svého tchána Anna Brožková. V rodinném vlastnictví však nezůstala dlouho. Po Únoru 1948 byla převedena do užívání pionýrské organizace. V šedesátých letech, kdy sílil tlak na nedostatek míst v mateřských školkách a jeslích, byla v rámci akce Z pro tyto účely adaptována. Vznikl tak prostor pro umístění 84 dětí. Úpravy zasáhly i do dispozice, aby budova vyhovovala novému účelu.

Po restituci se vila vrátila zpět do rukou rodiny Brožkových.

LJ

Prameny a další zdroje

Stavební odbor MěÚ Ústí nad Orlicí, spisovna, č. p. 1113.

Jakub Potůček, Vila Antonína Brožka, in: Pavel Panoch (ed.) – Miroslav Kaňka – Zdeněk Lukeš – Jakub Potůček, Slavné vily Pardubického kraje, Praha 2007.

Továrna Rieter (textilní továrna Antonín Brožek), Poznej domy, https://poznejdomy.cz/domy/detail/1136-tovarna-rieter-textilni-tovarna-antonin-brozek, vyhledáno 27. 8. 2025.

Rozvor s Bohumilem Brožkem.