Dvougenerační vila rodiny Mejdrovy

Dvougenerační vila textilního podnikatele Františka Mejdra představuje, spolu s nedalekou vilou Antonína Brožka, vrcholnou předválečnou realizaci místního architekta Stanislava Tošovského. Puristicko-funkcionalistická stavba, komponovaná jako soustava lapidárních hranolových objemů a teras, dodnes dominuje uliční zástavbě a zůstává v majetku rodiny zakladatele.

Přestože na stavebních plánech figuruje jako majitelka Věra Mejdrová, investorem a hlavním hybatelem projektu byl její otec František Mejdr, vlivný podnikatel a aktivní účastník veřejného života, který se významně zasloužil např. o stavbu nového divadla. Dům od počátku koncipoval jako dvougenerační pro obě domácnosti. Dokončení stavby v roce 1940 však zastínil tragický válečný osud rodiny. Za protektorátu se František Mejdr zapojil do protinacistického odboje, na podzim roku 1941 byl zatčen gestapem a po věznění v Pardubicích a Terezíně zemřel roku 1942 v koncentračním táboře Osvětim. Za zásluhy o osvobození republiky mu prezident Edvard Beneš po válce udělil in memoriam Československý válečný kříž.

Volba architekta byla logickým krokem, neboť Františka Mejdra pojily úzké vazby s Františkem Tošovským – místním stavebním podnikatelem, majitelem cihelny a otcem projektanta Stanislava Tošovského. Firma staršího z Tošovských následně celou stavbu realizovala.

Stanislav Tošovský se na konci třicátých let vrátil do rodného města po absolutoriu na ČVUT a praxi v pražských stavebních firmách. V projektu Mejdrovy vily uplatnil poučení pražskou architektonickou školou a puristickým tvaroslovím, které však propojil s lyričtější polohou moderny. Výraznou kubickou hmotu budovy, komponovanou z několika předsunutých objemů, vizuálně zjemňuje tradičnější provedení soklu a užití škrábané omítky, charakteristické pro pozdní funkcionalismus.

Členitá kompozice domu umožnila vznik dvou samostatných vstupů a dominantní patrové terasy, jež propojovala oba byty. Hladké fasády prořezávají široká pásová okna, původně opatřená dřevěnými svinovacími okenicemi pražské firmy Antonína Jiráska s důmyslným ovládacím systémem. 

Při realizaci velkorysé zahrady se rodina obrátila na předního pražského zahradního architekta Josefa Kumpána. Jeho ucelený parkový koncept citlivě pracoval se svažitým terénem za domem, který propojil pomocí terasovitých úprav.

Provozní schéma domu plně odpovídalo soudobému standardu bydlení vyšší společenské třídy. Zatímco suterén byl vyhrazen technickému a obslužnému zázemí, včetně garáže, nadzemní patra obsahovala dva prostorově velkorysé byty, v nichž nechyběly ani pokoje pro služebnou. Dům vynikal řadou precizních technických detailů, k nimž patřil – vedle zmíněných svinovacích okenic – například domácí telefon umožňující komunikaci z interiéru s příchozími u vstupních vrat nebo vnitřní schodiště urychlující pohyb v domě.

Vzhledem k tomu, že dům zůstal trvale v majetku rodiny a po celý život v něm bydlela dcera investora Věra (provdaná Kasalová), byla vila dlouho uchráněna necitlivých radikálních přestaveb. V roce 1973 provedl sám autor projektu Stanislav Tošovský citlivou obnovu uliční fasády, při níž kladl důraz na zachování původní textury a barevnosti. Tehdy byla zároveň obnovena původní dvougenerační koncepce a znovu otevřen přístup na společnou terasu, do té doby provizorně zazděný kvůli soukromí nájemníků. Autentický meziválečný charakter domu později narušily stavební úpravy, kdy stavba kvůli zateplení definitivně přišla o původní strukturované omítky a barevné řešení. 

LJ

Výběr z pramenů a zdrojů

Rozhovor s potomky stavebníka, manžely Kasalovými.

Archiv stavebního odboru MěÚ Ústí nad Orlicí.

Osobnosti regionu, https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/1060-frantisek-mejdr-1885-1942, vyhledáno 8. 8. 2025.

Spolek pro vojenská pietní místa, https://www.vets.cz/vpm/9671-pomnik-obetem-1-a-2-svetove-valky/, vyhledáno 8. 8. 2025.

Slavné vily, https://www.slavnevily.cz/vily/pardubicky/vila-antonina-mejdra, vyhledáno 8. 8. 2025.

Výběr z literatury

Pavel Panoch (ed.) – Miroslav Kaňka – Zdeněk Lukeš – Jakub Potůček, Slavné vily Pardubického kraje, Praha 2007.